Lehkost bytí
Lehkost bytí. Je to vůbec možné? Je vůbec možné zažít něco jako lehkost našeho bytí?
Ano, i toto je možné. Procházíme obdobím, kdy se zapomínáme dívat na svět kolem sebe. Na svět v jeho čistotě a prapůvodním spojení s přírodou. Řešíme neodkladné situace, záležitosti, řešíme práci, peníze, vztahy. Ale díváme se někdy na skutečný smysl nás tady na této zemi? Zkoušíme někdy pohlédnout na to, zda jsme tu pouze proto, abychom vydělávali velké peníze, měli práci, která nás uživí, měli někoho, kdo nás bude milovat, protože milovat sám sebe je téměř nemožné?...
Jednou se však zastavíme a podíváme se třeba na noční oblohu, na jasnou noční oblohu, která je plná hvězd. Tak krásných a zářivých hvězd, že se do nich zcela propadneme. A pak v tu pouhou chvíli začneme uvažovat nad smyslem našeho bytí. Bytí v tomto životě. Řekneme si: "Skutečně je mým smyslem dělat práci, která mě nebaví, jen abych uživila sebe a svou rodinu? Skutečně je smyslem mého života zůstávat ve vztahu, přestože jsem v něm tak moooooc nespokojená? Skutečně je smyslem mého života žít ve strachu z ublížení, odmítnutí, nepřijetí, nepochopení a z toho důvodu si nasazovat masky, mající za cíl mne před tím vším uchránit?"
Náš život je velkým plátnem, plátnem, na kterém se míchají všechny barvy. Existují na něm místa temnější a stejně tak na něm existují místa plná světla a zářivých barev. Pokud někdy jdeme na procházku někam do přírody, pokud se zastavíme, a začneme skutečně v tichu vnímat svět, který nás obklopuje, mnohdy se stane, že zcela změníme úhel pohledu na význam veškerého našeho života.
Jsme na tomto světě proto, abychom viděli jeho krásy. Jsme tu proto, abychom tvořili, vždyť ono tvoření je tím pravým důvodem, proč tu jsme. K tomu, abychom mohli zažít skutečnou lehkost našeho bytí je třeba být především upřímní sami k sobě a zeptat se sebe na důležitou otázku. "Skutečně je smyslem mého života se trápit?"
Přes všechny naše strachy a obavy z toho, co by se stalo, kdybychom byli sami sebou, hluboko uvnitř právě toužíme být sami sebou. A je to právě hlas a především tlak naší duše, která na nás tak silně volá. Volá na nás proto, abychom se už také probudili. Probudili a viděli, že realita, kterou žijeme je jen a pouze odrazem našeho vlastního vnitřního světa. Tedy světa, který uvnitř sebe prožíváme. Máme-li hluboko v sobě zapsaný program nedostatečnosti, zrady, neodpuštění, ztráty, nehodnosti, a kdo ví čeho všeho dalšího, pak i naše prostředí, ve kterém se pohybujeme, bude plné lidí, situací a míst, která nám náš vnitřní stav budou jen zobrazovat (tedy budou nám jako zrcadlo ukazovat odraz nás samotných). A proto, podaří-li se nám uvidět v nás samotných naši prapůvodní čistotu, lásku, klid a velkolepost, stejně tak naše prostředí a okolí, lidé i vztahy a práce se změní. Teprve v tom okamžiku jsme schopni pochopit, co je to lehkost bytí. A nejen pochopit, ale skutečně ji i reálně zažít.
Janka