Původ naší duše

Jak to vše začalo?

Každý z nás má duši, určitě to víte, určitě jste o tom slyšeli anebo to alespoň tušíte. Málokdo však zná dosah tohoto slova. Málokdo si uvědomuje, co skutečně duše je a co je její podstatou.

Duše každého člověka existuje neustále. Začalo to vše asi takto. Bůh, vesmír, vyšší moc - dosaďte si každý to, co je vám příjemné, zkrátka naše universum je jedno. Jedno, které je vším a není nic, čím by nebylo. Je to všechno a tedy nic. Možná se v tom ztrácíte, možná však záhy pochopíte. Toto univerzum, které je vším a není nic, čím by nebylo, nemůže samo sebe zažít takové, jaké je. Nemůže pochopit význam toho, co znamená být vším tím, co je, protože neví, jaké to je tím nebýt. A tak postupně vznikl záměr. Z tohoto universa (boha) byly postupně oddělovány kousky - tzv. duše. Duše, které mají zase další záměr. Zažít to kým jsou. Poznat to, kým skutečně jsou. Tyto duše jsou božstvím, jsou univerzem, jsou jedním, avšak pro to, aby mohli toto "pocitově zažít" byly odděleny od universa (boha) a tak jsou připravené zažít to, kým skutečně jsou. 

A jak to můžou zažít a uvědomit si? Přece tak, že zažijí zkušenost a poznají sami sebe takové, jakými jsou. A jak toho docílit? Přece tak, že dojde k vytvoření fyzické reality, v níž budou moci poznat sami sebe - skrze dualitu. Skrze poznání duality se pak dokáží zase navrátit k jednotě, tedy tam odkud přišly a tam, kde je jejich původ, ovšem s uvědoměním si toho všeho, kým skutečně jsou.

Možná se tady už spousta lidí ztrácí, ale nevadí. Každý z nás k určitému poznání a pochopení dospěje v jiný čas:-).

A tak duše oddělená od univerza (od boha) vstoupí do fyzické reality, aby mohla zažít samou sebe takovou jaká je. A jak může zažít samu sebe takovou, jaká je? No jedině tak, že pozná svojí výjimečnost. A jak pozná svoji výjimečnost? No, že jí bude dána do života nějaká lekce, událost či člověk, kde pozná, v čem je ta její výjimečnost. A tak se duše před vstupem do fyzické reality rozhodne, že bude výjimečná například v napomáhání. Rozhodne se, že chce zažít ve fyzické realitě samu sebe jako pomáhající, a v tomto bude ta její výjimečnost. A jak může zažít ve fyzické realitě samu sebe jako pomáhající? Jedině tak, že bude mít komu pomáhat, tj, bude tu další duše, s níž se domluví, že jí během vtělení pomůže, aby mohla zažít samu sebe, jako pomáhající. Další duše to přijme a zkrátka pro fyzickou realitu se musí stát "pochroumanou" v určité věci či záležitosti právě proto, aby ji ta první duše mohla pomoci a pak tím pádem skutečně uvidět své světlo - uvidět a zažít to, kým je. A proto, když duše vstoupí do fyzické reality, zcela zapomene na svůj původ, zapomene na to, kým je a odkud pochází.  Zapomene, aby se mohla životními událostmi a lekcemi znovu rozpomenout na svůj původ a znovu pochopit a zcela si uvědomit, kým je. Poznat, že je božstvím, které je vším. Poznat, že je jedním a není oddělena od univerza. Pocit oddělenosti vznikl jen proto, aby ve fyzické realitě mohla poznat to kým není a tím pádem to, kým je.

Všechno, co zažíváme na této planetě se děje z vyššího plánu. Všichni jsme sem přišli o sobě znovupoznat to, kým skutečně jsme. A cesta k tomuto poznání nemusí být krátká, může trvat roky, i několik vtělení duší. může trvat stovky životů, abychom si skutečně uvědomili opět a znovu to, kým jsme. Někdy se může duše na cestě za poznání sebe sama ztratit. Je to tím, že vstupem do fyzické reality zapomněla na to, kým je a tak teď poznat opět to, kým skutečně je, je někdy tvořeno náročnými lekcemi a životními zkouškami. Pokud však duše bude mít strach - strach projít zkouškami a lekcemi, může se na tomto světě ztratit a pak může trvat mnoho let a mnoho životů, než zase přijde na cestu sama k sobě. Avšak i když se duše ztratí, nevadí, do života jí budou vstupovat pomocné duše, které ji budou napomáhat najít opět směr sama k sobě.

Všichni v našich životech jsou námi, jen pro pocit oddělenosti v této fyzické realitě, máme tendenci se s ostatními srovnávat, poměřovat, bojovat a vyčleňovat se. Kdyby si každá duše vzpomněla na její původ, tj. to, že všichni jsme jedním, protože pocházíme z jednoho, nikdy by už nečinila jinému zlé věci - věděla by, že si tak ubližuje sama. Vždy by s ostatními jednala tak, jak by chtěla, aby bylo jednáno s ní a zároveň by měla pochopení pro všechny činy ostatních, protože by věděla, že to, jak ostatní konají ( i když to může být sebehorší věc), tak tak činí, protože ještě nejsou ve fázi, kdy by poznali, kým skutečně jsou.

A o tom to je.

O tomto je náš život.

Kamarádi a přátelé, jsem ráda, že nás probuzených duší potkávám čím dál víc a víc a přeji nám všem hodně pochopení a uvědomění si toho, kým skutečně jsme.