Únik od reality
Poslední dobou se objevují dotazy, které je třeba zodpovědět. To, co tady zazní možná někomu pomůže, jiný s nimi bude možná výslovně nesouhlasit. Naše společnost je rozdílná, stejně jako lidé, kteří ji utvářejí. Každý z nás má jiné vnímání tohoto světa i sebe sama. Každý z nás si vytváří život na základě svých prožitků a zkušeností, stejně tak každý z nás se snaží v něm jednat tak nejlépe, jak jen umí.
Nedávno mne zastihly otázky typu. "Jakto, že mi andělé pomáhají (což dokonce vím), avšak když prosím o jejich pomoc pro zvířata, ta jsou k nim lhostejní?" Nejprve je třeba zmínit, že andělé nám skutečně pomáhají, mohou nám dokonce pomáhat v mnoha nejrůznějších oblastech našeho života.
Avšak i andělé respektují ten "největší" zákon vesmíru. A to svobodnou vůli jednotlivých duší. Pokud tedy duše, ať už člověka nebo kohokoliv jiného (třeba i zvířete), ze své duše pomoci nechce, nelze jí pomoci. Její vůle je respektována. A otázka dále zní. "Proč by duše nechtěla pomoci?" No, toto je hodně individuální záležitost, ale jako příklad mohu uvést třeba následující. Každá duše si plánuje svůj život ještě předtím, než se sem narodí. Je tedy vytvářen její plán duše. Pro lepší představu si vybavte třeba, jak jsou vytvářeny školní osnovy pro určitou třídu. Školní osnova je naplánovaná, tedy jsou dány základní body, které se v daném školním roce mají projít a naučit. Avšak to, zda dítě skutečně tímto ročníkem projde a jak, záleží pak už z velké části na jeho vůli. Na jeho připravenosti, na jeho touze se učit, na jeho odvaze pouštět se do určitých projektů. A tak stejně tak duše každého člověka sem přichází s určitým plánem. Tento její plán však může zahrnovat zkušební lekce, které jsou složeny z mnohdy "lidsky" nepochopitelných lekcí. Někdy si duše do svého plánu zahrne například projít určitou nemocí, a to třeba právě z toho důvodu, aby zjistila, jaké to je, co s sebou to přináší za důsledky, nebo aby třeba pochopila, jak skutečně reaguje její tělo a proč, atd. Stejně tak si duše už v minulém životě mohla zvolit cestu, kdy způsobila někomu jinému bolest. A z důvodu rovnováhy, tedy především z důvodu poznání pocitů na druhé straně, bude v jiném životě právě třeba ona tou, které bude způsobena bolest. A to skutečně jen proto, aby v hloubi duše poznala pocity a vjemy na obou stranách. Každý z nás byl v nějakém životě pachatelem a v nějakém obětí. Narodili jsme se na planetu, kde stále fungujeme v dualitě. Tedy na planetě kde rozlišujeme dobro a zlo, světlo a temnotu, to, co je správné a to co není. To, že se sem narodíme, jsme si však dobrovolně vybrali. Chtěli jsme zakusit, jaké to je žít odděleně od jednoty, tedy od vědomí toho, kým skutečně jsme. A tak jsme tady, abychom zakusili v průběhu našich životů mnoho pestrosti a naučili se tak postupnou cestou skrze zážitky z duality navrátit se ke své skutečné podstatě. Ke své božskosti.
Abych se vrátila k dotazu. I světelné bytosti z jiných dimenzí nám mohou pomáhat pouze, pokud my sami chceme. Pokud je naší vůlí, aby nám bylo pomoženo. Pokud si naše duše vybrala zážitek, ve kterém nechce, aby ji bylo pomáháno, nelze ji pomoci.
Tady můžete vidět také rozdíl oproti bytostem světla, které plně respektuji vaši svobodnou vůli, tedy přijdou vám pomoci pouze tehdy, když je o to požádáte, tudíž tehdy, když sami ze své vůle vyjádříte, že chcete, aby vám bylo pomoženo.
Naproti tomu bytosti ne-světla, neboli bytosti, které se po velmi ale velmi dlouhou dobu tak moc vzdálili od svého skutečného já (tedy od podstaty, ze které jsme všichni vytvořeni; tj. z bezpodmínečné lásky), tak tyto bytosti, zcela nevědomé si toho, kým ve své podstatě jsou, žádný zákon svobodné vůle nerespektují. A často tak zasahují do života duší, aniž by tyto duše skutečně chtěly či měly o to zájem.
A teď si jen tak zkuste vzít nás samotné lidi. Kolik z nás chce vykonávat něco pro někoho jiného, a to aniž bychom skutečně tušili, zda to ten který člověk, či ta která bytost skutečně chce? V dnešní době stále ještě mnoho lidí. Často se snažíme pomáhat tam, kde o to ve své podstatě ale není zájem. To jen my v domnění toho, že děláme něco "správného" chceme zasahovat mnohdy i násilně do životů ostatních s tím, že to děláme přece pro jejich blaho a dobro. Zkrátka tady je jen příklad, abychom si osvětlili, že nic není černé a bílé. Každý z nás dělá to nejlepší, co v dané chvíli umí. To až postupná cesta životem nás vede k sobě samým. Teprve jakmile se sami nalezneme, pochopíme sebe a pochopíme celý svět.
Vše, co se v životech nás a stejně tak na tomto světě odehrává je jen otázkou otevřenosti našeho vědomí. A jelikož jsme na této krásné planetě žili po mnoho, ale skutečně mnoho tisíců let doslova v zapomnění na svůj původ, je proces probouzení se lidstva postupný. Každopádně jak sami vidíte, vše se urychluje, tudíž i životní lekce duše, které zakusí nyní za jeden život, kdysi trvaly třeba i desítky životů.
Tudíž za vším, co se odehrává jsou nějaké důvody. Nic v našich životech se neděje skutečně jen tak. Stejně jako buňky v našem těle se nepomátnou a nezačnou vytvářet vaší "ne-moc" jen tak. Vše má svůj důvod, a to přestože to na povrchu mnohdy nevidíme.
Přeji vám vše dobré
S láskou
Janka